Kdo je Ondra

Jmenuji se Ondřej Nesnídal
narodil jsem se 4.Května 1982
Vyrůstal jsem v centru Prahy, kde jsem jako dítě zažil pod okny sametovou revoluci.
Praha mne však k srdci mnoho nepřirostla a týden co týden jsem zde v podstatě přežíval, abych mohl o víkendu žít v Jihočeské vesnici Mirotice, kam jsme jezdili na chalupu.
Vždy jsem měl blíže spíše k přírodě a zvířatům, kde jsem se cítil šťasten a naplněn. Pamatuji doby, kdy jsme se v neděli vraceli do Prahy a mne se svíral žaludek s představou, že zde budu muset zase několik dní trávit v chaosu mezi betonem, hlukem a lidmi, jejichž životnímu tempu a náplni jsem příliš nerozumněl.
To trvalo něco kolem osmnácti let, za něž jsem si vypěstoval celkem slušné deprese a nepochopení tohoto životního stylu. Proto jsem se úderem mé plnoletosti přestěhoval natrvalo do jižních Čech.
Zde nastalo mé punkové období revolty.
Přirozeně, co ve mně bylo potlačováno, muselo ven.
Od malička jsem tíhnul k muzice, proto jsem rád jezdil po koncertech a festivalech, kde bylo centrem mého chtíče vypít co nejvíce piv a klofnout nějákou pěknou kočku.
Dále nesouhlasit s tím, co bylo mainstreemové a naopak souhlasit s tím, co bylo cool a husté.
V té době to pro mne byla představa mít vlastní rockový klub a dělat velké hudební festivaly.
Jelikož jsem znamením býk, tedy tvrdohlavý,  na vše jsem si musel vždy přijít sám a tak jsem si začal vlastní představy zhmotňovat.
S kamarádem jsme pozvali několik kapel do místní sokolovny s tím, že uděláme vlastní akci. V té době jsem netušil co vše to obnáší a jelikož jsem byl mladý, nespoutaný punker, nepociťoval jsem příliš strachu. Prostě jsme vytiskli několik plakátů, rozvezli jsme je po okolí a čekali, co přijde. Nakonec dopadlo vše úspěšně a mne tato zkušenost nakopla k tomu, zorganizovat několik dalších akcí. Netrvalo dlouho a začal jsem budovat rockový klub ve sklepích starého pivovaru za hospodou, kterou jsem v těch dobách navštěvoval. Po zhruba roce a půl, takřka osmdesáti produkcích kapel nejrůznějších žánrů, jsem byl nucen klub uzavřít z důvodu nadměrného hluku a stížností, především z řad Zastupitelstva místního obecního úřadu.
Nevěšel jsem hlavu a vrhnul se do organizace větších hudebních festivalů v obci vedlejší.
Po několika ročnících s průměrnou návštěvností přes 1000 lidí a symbolistickým vstupným 100 kč na dva dny, jsem  pochopil, že mne zábavný průmysl neuživí. Nebyl pro mne prioritou finanční zisk, ale láska k hudbě, naplnění sebe sama tím, že dělám co mě opravdu baví. Avšak ne vždy je to v soukolí tohoto systému jednoduché.
Začal jsem se proto poohlížet po nějákém zaměstnání. Po několika pokusech v roli zaměstnance v nejmenovaných společnostech s vyhlídkou dobré práce, jsem rychle pochopil, že pocit důležitosti, kterou nám zaměstnavatelé dávají formou vizitek s vaším jménem ( u mne např. Producent televizních pořadů či event manager) se skrývá zotročení pravé podstaty a že dělat věci proti vlastní vůli, jen pro to že vám je zaměstnavatel nařídil, je pro mě stejné jako prostituce. Stále jen prodáváme svůj čas, kterého zde nemáme zase tolik, za peníze jiným lidem. Děkuji stvořiteli za odvahu a podporu v tom, že vím kdo jsem a proto jsem nikdy neváhal ze dne na den podobné zaměstnání opustit. Také děkuji, že jsem měl to štěstí narodit se s manuální zručností a možností ji dále rozvíjet. Též mám velice šikovného tátu, tak jsem byl od dítěte obklopen velkou spoustou nářadí a stále něco kutil. V patnácti letech jsem byl blázen do motorek a stále nějáké přestavoval, něco pájel a stavěl z elektrosoučástek, což dále rozhodlo o mém studiu na elektrotechnické průmyslovce. Mojí pravou vášní od útlého věku bylo dřevo a tím směrem jsem se tedy ubíral i v dospělosti. Kolem 23. roku mého života, se mě naskytla možnost stavět dřevostavby, díky nimž jsem poznal i kus světa. Po několika letech práce ve Francii, jsem stavěl i v tak krásných destinacích, jako jsou např. Corsica či Karibský ostrov Guadeloupe. Když jsem do této firmy nastupoval, byla teprve v rozkvětu a přátelská atmosféra spojená s uznáním mé práce, mne na čas uspokojovala, do doby, než-li přerostla ve fabriku na domy a zaměstnavatel si přestal vážit svých zaměstnanců. V tu dobu pro mne bylo jasnou volbou jít zase dál. Založil jsem si tedy  vlastní firmu na dřevostavby.
Tato etapa života pro mne byla také velice důležitá abych si uvědomil co chci a nechci v mém životě.
Dle mne je třeba poznat několik úhlů pohledu, abychom si mohli utvořit zdravý názor.
V dnešní době není snadné sehnat schopné lidi, na které by byl spoleh, pač tací většinou již dělají na sebe. Jedním z mých životních mot bylo „proč vlastní schopností vydělávat peníze někomu jinému, když je mohu vydělávat sobě“ problém byl však v tom, že jsem stále nepřemýšlel nad tím, co bych chtěl opravdu dělat a co by mě naplňovalo, ale nad tím, co mě vydělá dost peněz, abych se stal finančně nezávislým. Z mého života se stal pouze pracovní proces. Jezdil jsem zaměřovat, počítal rozpočty, nakupoval materiál, stavěl, zaměstnával, vymýšlel konstrukce, vyřizoval emaily, telefony.
Hlava mě vypínala někdy kolem třetí ráno a v sedm zase stával.
Také jsem poznal další úhel pohledu zaměstnavatele, kdy zaměstnanec v dnešní době kouká na to, aby si odbyl svích pár hodin v práci a hlavně se moc nepředřel. Dále zodpovědnost jak za zaměstnance, tak k investorovi a nejednou vám dojde že nemáte čas na své koníčky, přátelé a vůbec na život samotný. Tento fakt vám ani peníze nevykompenzují. Proto jsem se opět zastavil a dal si cca dva roky prázdnin, abych zjistil co v životě opravdu chci.
Za tyto dva roky, které jsem věnoval především sobě, jsem přečetl mnoho knih, článků, shlédl mnoho přednášek a vůbec se věnoval rozvoji sebe sama.
zpětně mohu konstatovat, že taková zkušenost vám dá více, než li studium několika škol. To co mne totiž zajímá, se na školách neučí.
Měl sem možnost poznat sebelásku a hrdost na to, že jsem se za všechna ta léta nenechal ubít systémem, ani školstvím či výchovou.
Tvrdohlavě jsem si stál za svím, pač jsem někde uvnitř cítil že cesta zde na zemi není jen o tom se neustále přizpůsobovat a žít život tak jak vám ho druzí diktují, či ho od vás tak očekávají. Dělat vše jak chcete vi není sobeckost, nýbrž cesta. Cesta která není úplně jednoduchá, ale tím více povznášející. Nejdřív totiž musíte naplnit láskou sami sebe aby ste ji mohli dále rozdávat kolem sebe, v opačném případě hodně rychle rozdáte i to málo co máte v sobě a zůstanete vysáti jak sušená švestka. Někdy se to nazývá syndrom vyhoření.
Pochopil jsem že hranice jsou jen tam, kde nám je někdo nastavil a jen my sami se dokážeme přes ně přenést.
Není třeba přijímat vše co nám okolí diktuje že je to tak správně, pač kdo rozhodl o tom že je ? U nás jíme běžně krávy a nedokážeme si představit sníst psa, i když v jiných kultůrách je to právě naopak.
Též není potřeba mít na vše názor.
Myslím že je zapotřebí snést rozum do srdce a ne vsázet pouze na intelekt.
Rozvinout svou intuici, která je zásadní pro kreativitu, pak získáte i totální důvěru v sama sebe, pač jen zřídka nastane situace s kterou by jste si neuměli poradit.
Intuice je v nás ale bohužel vlivem životnímu stylu kolem nás značně potlačena a tudíž je to zase jen o práci se sebou.
Nestěžovat si a jednat, pač zase jen mi samotní můžeme okolnosti v našem životě měnit.
Tedy jsem došel k bodu, kdy jsem sám se sebou uzavřel dohodu že budu dělat jen to co chci, kdy chci a pro koho chci. Zaměnil jsem slovíčko musím za chci a nesmím za můžu.
Zjistil jsem že mám sám sebe natolik rád, že chci prožít šťastný a spokojený život a ne se neustále pouze přizpůsobovat a přežívat.
Věřím že zastavíte-li se a zapřemýšlíte nad tím co v životě opravdu chcete, co vás baví a naplňuje, pak je takřka nemožné neuspět.
Zásadní ovšem je, zda-li je to vykonstruováno vaší myslí, či to tak cítíte ve svém nitru.
Ve chvíli kdy jsem začal žít takoví život, bez pochyb zda mne to uživí či ne, stal jsem se mnohem šťastnějším a naplněnějším.
Neříkám že peníze nejsou důležité, ale měli by být až vedlejším produktem toho, co děláte, ne je stavět na první místo, pač v tu chvíli je to dobré lákadlo odvést vás od života samotného.
Od malička jsem se také výtvarně angažoval, kreslil, maloval, modeloval a to se odráželo i dále v mém životě jak šel čas.
Mám rád přírodní design, který se snažím promítat spolu s posvátnou geometrií do mé tvorby. (více o posvátné geometrii příště :-))
Dnes se tedy věnuji především uměleckému tvoření, vyřezávání soch, přírodnímu (organickému) stavitelství, které též nazývám jako build art.
Nebo tvorbou nestandardních a atypických konstrukcí.
Svůj čas trávím především budováním místa pro setkávání a sdílení podobně nalazených lidí které jsem nazval Pačamama. ( více o Pačamamě zde).